Spolu

bubny vodopádů, odrazy skel, úzký srpek měsíce, tao te ťing, o hodinu delší rok...

Den procházky do oblouku

vyučování dětskou metodou, spatřen seagull, bay, fence a gate, kličkování mezi auty, kartáčci na zuby a brusinkovej džús, návrat kruhem...

Den šachu v snášejícím se popelu

polívka z vysypané soli, jaruška nabírá sílu, yetti v kuchyni, petržel za oknem, Kevinovo mihnutí se, Luciano a halasná noc...

Den dvojité procházky

ráno s jinovatkou, Rubik´s Cube, nedělní cesta pro Buttercup, vánoční koule v obchoďáku, schizofrenie zmnožením, letní den, citróny kolem nás, dalekohledem, samomluvci, podél řeky k moři, protože ona se do něj vlévá...

Tradiční melancholie konce roku

rána spolu, sladká káva z Guatemaly, ze stropu prší, dlouhé sny, procházka, mlha samoty, štrachání se v minulosti...

Citrón na plovárně

Den pomalého moře

a klidného bytí vůbec, svátek v posteli, procházka tichem, z mostu bez aut slyšet řeka, dotek plynutí, pomalé moře, k Natálii na Christmas pudding, návštěva lehká jen tak při čaji, večeře zbylých dobrot, dárky s Isabell a Alexiem, tlapy nohou...

Vánoce

dopoledne plným městem, harfistka zpívá, malířka barví, ptačí kapela, odpoledne s bramborovým salátem, Vánoce u Natálie, dvanáct chodů po polski, polívka z červené řepy, příbory z Charcoal Grillu, vypůjčenej stůl, hodiny ve čtvrt na jednu, krb, vodka bábovka, všechno o vínech, Lapland, vánoční chodec, pavouk s pěti nohama, teleport do Polska pro cigára, Vlaho a Alexie a šílená smršť včetně taxíku, Aša rozlila šestou nohu, ráno prázdných ulic, jen my a umývací auto, dárečky podstromní...

Sweet home

nákup ingrediencí na salát, návštěva Isabelliny sestry, cider chicken dinner, irish coffee jako desert, víno na žízeň, pes pod stolem, improvizace šesté židle, svíčka lampión a první dárky, osvědčená polárka jako druhý desert, coffee again irish again, sněhulák plyš...

Rolničky a pomeranč

nákupní vánoční, češky na tržišti, rolničky, pomeranč, tajnosti, rozpomínací oříšky...

Každý den trochu deště

každý den trochu deště, světla ve tmě, v kapse citróny, samovolně k přístavu, noční krovky, Luciano, bdělá noc...

V hodinářství

hodinářství v hlavě, káva bez prudkých pohybů, Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, den zmrzlé kocoviny, irská jitrnice a sklenice mléka...

Jaruščiny narozeniny

déšť vystřídal vítr, a s větrem přišel déšť, promáčený poutník, večírek s dárečky, čekání na Jeroma, čekání na nás, čekání na rybu, Lasagne za 10 minut a jiná témata, Kevinovo varieté...

So slowly days

čtení, praní, uklízení, film La vie de bohéme, veselo na poště, období dešťů, Isabell propadla kouzlu Vánoc...

Den rány vypínačem

akupunktura a jiná tajemství, zas mi chutná voda, vesmír v kuchyni, déšť zblízka, vypínač probíjí a měsíc se dívá přímo na nás...

Zahradní

denní spaní, Alexovy sendviče, zimní boty na doma, výroba vánočních ozdob, italský kafe, muzikální jízda s prázdnýma flaškama, pro vánoční stromeček, pro 11 kg butanu a k moři pro kýbl kamení, velká večeře for everybody, Guinness na zahrádce...

Měsíční

město předvánočních lidí, nedělní universitní, kos u řeky, obrysy, nemůžu usnout, prý v tom má prsty měsíc...

Den klidné mysli

dvě mrkve k obědu, svařák a klidná mysl, Muž bez minulosti, náušnice z čajových lístků...

Den pozdní oslavenkyně

vodka Zubařka and cheap Chinese beer, hyperslušný multikulturní d'Artagnan, joint machine, Mona Lisa, tomáš pavela bez brejlí a s dredama, koluje Jim Beam, medvídek Vinnetú, slečna z quizu, profesionální prodejce mýdla, autopilot, elixír mládí, a pak jsem jim najednou všem rozuměl protože začali mluvit řecky...

Takovej jako kdyby den

domadéšť, sporáku zase došla šťáva, cesta pro zapomenutou taštičku, měsíční fotky...

77

zářivá procházka městem a k moři, zátiší s menhirem, dvojbarevný havran...

Dýchánek

společné ráno, akce, Isabell má narozeniny, kuřecí večírek s červeným vínem, a small people in the city, Kevin a 50 bratranců (sestřenic), polárkový dort Romantica caramel...

Prstem na sklo

déšť a slunko, střídání nálad, čmárám prstem na sklo, fotky průčelí, keltský průzkumník, barvy před západem slunce, Kevin a zásoby vepřového...

Prosmrkaný fectival experimentálních filmů - druhý den

Godard a Histoire(s) du Cinéma 266m, Menilmontant 37m, Censorship Visa Number X (Visa de censure n°X) 43m, obložené tousty sebou, jaruška v čepici a rukavicích...

Prosmrkaný fectival experimentálních filmů

Instructions for a Light and Sound Machine 17m, Silencio 20m, Vladivostok 4m, Doctor Chance 96m, Sky’s Black Out! 23m, divoký západ dalekohledem, F. J. Ossang a jeho femme fatale, dokonalé obrazy a asi i ukryté významy, recepce s červeným vínem, půlměsíc nad divadlem, úryvky jednoho dne, 20. století na útěku odlétá postřelené uloupeným letadlem vstříc začátku, obchodníci s falešnými obrazy, přátelství, mladý černobílý pár na lodi, někde v Rusku vyzvednou kufr, vánoční stromky na mostě, mlha nad řekou, rozpuštěná piškota...

Pár dní v pauze

pokusy o fotografování přerušované deštěm, statické pohyby a duševní nerovnováha, dvojníci se množí...

Zima kolem nás

zima kolem nás, s jaruškou v knihovně, mají nějaký problémy s vodou na podlaze, vánoční muzika v shopping centru, fascinován facebookem, kafíčko v Charcoal Grillu, meeting nočních mlsounů...

Objevy nových cest

dlouhá trubka s teplou vodou, virtuós cibule, jídla na tři dny, objevy nových cest, kanál amsterdamského stylu, turecký měsíc a venuše, předvánoční krámkaření, rebarborovej jogurt, noční vejce se slaninou...

Double yellow line

brzké vstávání, Isabell opravářka pračky, focení v Charcoal Grillu, kamenná ulička, toulání se, tržiště v zimních kabátech, kytaristka v rukavicích, výloha šíleného romantika, nábřeží v prostislunci, veselí ptáci u Španělského oblouku, loď na mělčině, ústí řeky, stírání hranic, svody schodů dolů, dotknout se lodě, kluzké opatrno, prázdné láhve bývalých námořníků, fotky z průmyslové části, druhá návštěva popínavé univerzity, nová sprcha, těstovinový salát s brokolicí, polární zima, housenky ve spacácích...

Bedvídek Bú

hlava, nemoc, čaj, krk, postel, med, bedvídek bú...

Den topení téměř nadosah

v koupelně prší, poesie hodně všedního dne, auto s olejem neprojede naší ulicí, další vytírání stropu, systém proti plísni, vše v igelitových pytlích, mrzne, solné auto sype sůl a náměstí svítí vánočně do modra...

Přirozený chaos vítězí

jaruška vidí do budoucnosti, prší mi na kapuci - kráčející orchestrión, tichá záře po dešti, houby v květináči, vůně prázdného města a barvy zavřených obchodů, přirozený chaos vítězí, knedlík v krku, zmuchlaná vizitka nočního klubu, prší hroší šupiny...

Zašálené rozjímání

ranní mlhy v internetu, dny spacákového úkrytu, dny zašálovaného krku čajů a různých medicín, sen v krabičce od sardinek, pokus s procházkou, malá modrá knížka z antikvariátu, přístav za bílého dne, dosud neobjevená ulička dalšího ramene řeky, indický krámek, okna do zázemí městské knihovny, zátiší s domem jógy, tančící snídaně, myč z kuchyňské hlídky...

Garlic day

hlava, česnek, všichni zalezlí jen jaruška šla na jógu, hu a ha a velká zpráva...

Den nového toustovače

ráno poslouchám déšť, obývák - spící lidé v prázdných flaškách, postupně všichni mizí, Kevin přivezl toustovač a jiná vybavení, irské lidové léčitelství, whisky med česnek a horká voda, Kevinův exklusivní sausage dinner with roasted tomatoes...

Vesměs pokojový den

boj s plísní - skříň, ventilace, pobyt na čerstvém vzduchu, Pomalost, mátovej čaj s citrónem a whisky, divný, přijde mi že jsem někdy něco takovýho jedl, tak se rozbil i ten toustovač, druhá párty pro Alexe, ale my jsme nemocní...

Den procházející se šály

terapie nádobím, pouliční saxofonista, nakousnutej oplatek, páteční večer, město nakupuje, pidistativ za 2 eura, procházím se jak ve francouzským filmu...

Den francouzského příjezdu

utržená sprcha, technika zahradní hadice, den kuřecí polívky, přijíždí Alex, pastis alá francouzská kombinace, muž který se bojí kuchyňské houbičky, jazz ze staré desky, vaječnej salát, cesta pro piva, vychutnávám chůzi, cítím zemi přes boty, fastfoodu přivezli mističky, tisíce, fotky na třech noteboocích, Francie, Španělsko, Irsko, Island, Maroko...

Den chybné předpovědi

postupné ráno, bláto nad mořem, opuštěná vesnice, malí koníci, oslík, Cliffs of Moher v dešti, vysoký vítr, stop zpátky do Doolinu, bývalý bagrista, legrace, tři v dvojmístném autě, promrzlý návrat rovnou do peřin, trochu nemocní, i když jaruška asi doopravdy, čaje s citrónem, nemůžu spát...

Výlet ve výletu, cestování v cestování

pan řidič co se pořád směje, dvě postavy u silnice, v Kinvaře plachetnice, opouštíme minulou krajinu, pan řidič zdraví známé, ploché hory, moře z výšky, kamenné linie v pusté hoře, irská geometrie, znova a znova, jezero mladého břehu, vykukující stromy, hory z talířů, obří autobus a úzké serpentýny, setkání s bagrem, pan řidič umělec, Doolin, průvodce hostelem, pes aportující kamínky, hostel most a řeka, půjčovna kol má místo zvonku telefonní číslo, objevení přístavu, tvary pobřežní, čáry puklin, lesklý měsíc, přímořské houby jako třešně spadlé, jezírko mořských ježků a kosmických rostlin, okénko podmořského života, semínka černých mušliček, křehké kráterství, cesta na místě, pak pomalu do krajiny krav, přitom pořád při pobřeží, vlny a nárazy, rada od farmářů, barvy zapadajícího dne, září v trávě, obzory kamenných zídek, přelézání z ohrad, trochu elektřiny, přemáčené území, silnice zpátky k hostelu, se zbytky světla ještě nad útesy, pak návrat, údery moře, netopýr, výlet ve výletu, cestování v cestování vymyslela jaruška, večeře, čaj a krb společenské místnosti, nekompletní karty osudu, chybí dva králové a vůbec neznají dámy, kamenná podlaha a dřevěné lavice, legrační holčička pobíhá tu kolem, jaruška si čte Nesnesitelnou lehkost bytí a já píšu tohleto, noční cigárko, křesílko řeka a kamennej most, zpátky se dostane jen kdo zná kód, houpací křeslo u krbu s výhledem na domácí břečťan, jasmínový čaj, na stěně šnek z plastelíny a stará podrobná mapa Burrenu, pasiáns s jinými kartami, na velkém stole s velkými kartami, daleko v čase i prostoru, žádná výhra, z rádia klavír, jdeme spát, v chaloupce...

Den dalšího zaspání

zpráva volných dní, prapodivné mailování...

Fair trade coffee

Pro legraci den

poutníci dýňových semínek, malých tiktáčků a přeházených písmenek, obrácený čas...

Den receptu pražených nudlí

nejlevnější zubní pasta s příchutí mouky, zurčení okapového potůčku...

Social travelling

umývání stěn a stropu octovou vodou, vítr v ulicích, proplouvám městem, spirála listí, bludiště světel, najednou mi není zima, přes řeku závratě, rychlost vytváří z okolí stíny, čtvrť stejných domů, nemám svoji mapu, na otevřeným prostranství mě protivítr zastaví, večeře u Natálie, seznámení s S., kombinace známého s neznámým, po desáté music club, dva způsoby cestování, social travelling and nature travelling...

Den střídavého dešťně

doma s Totožností, telefon do irské schránky, město obživlo deštníkovými hloučky, balíčky rychlého občerstvení, malá mlha s bílou popůlnocí...

Den jednoduchých otázek

přeskládaná hlava, boj se zimou a plísní, krátká procházka po setmění, mírné mrholení venku i uvnitř, mezinárodní rozhovory...

Noční obcházení výloh

klíč na parapetu zazděného okna, postraní ulička, zvuk kufru na kolečkách, fotbalovej brankář v modrým dresu, plivající kuchař, světla aut, rozlomenej zámek pohozenej u chodníku nepatří k tomu klíči, houkání alarmu, měsíc dorůstá, křivý fotky, zamykání japonské restauroace, nehybný antikvariát,, telefonující kuchař, francouzština před ještě otevřeným krámkem, kytarista a Imagine od Lennona, prodavačka korálků, lidé s platy vajec, ten kdo mě předběhl teď večeří u svíček, zpod vrat řeka, zatáčka kde jsem jednou našel pětieuro, zvuk opravdové řeky, když se tmavě modrá nechce stát černou, postát chvíli na mostě, mezitím na tě doma čeká večírek...

kejk, Jerome rychlopočtář, huhly sound, Jerome mi rozumí...

Dva dny vnitřní samoty

deštivá e-knížka, další kapky na stropě...

Den opožděných narozenin

birthday párty, oprava guláše na chilli con carne bez fazolí, toustované jednohubky, k ránu kroupy...

Den kuchařských zmatků

některé hrnce reziví, ingredience na guláš, noční podzim, výměna mouky, potopa v kuchyni...

Den čtecí horečky

ráno vysáté energie, zašívání peněženky, prší, čtecí horečka, česnečka, koupelna jako věčný parní kondenzát...

Den velkého výletu

ráno s Kevinem a Radiohead mlhou na jih, bílé siluety havranů, obrys pictus, záhadný dům, dosažitelnost koně, divoké jezero, kruhy průzračnosti, dál stopem do Kinvary, milej chlapík co se pro nás vrátil, stopaře je v mlze špatně vidět, zvláštnosti místního autoškolství, lodě s nohama, odrazy nehybné zátoky, podzemní řeka, pootevřená vrátka, pár doškových střech, obejít hrad, sendvič se španělským salámem, zeď živého plotu, velký doškový dům, směr Doorus, pramice času, zátoka bláta, dvě skvělý paní v malým autě, v cukuletu zpátky v Kinvaře, červená hospoda, krb and pint of Guinness, deset kroků na autobus...

další fáze opravy stolu, fotky z Marys street...

Jen tak den

den velkých příprav a střední zahálky, barevný světýlka na hlavním náměstí, malá procházka, další fáze opravy stolu...

Naruby den

den zimního spánku a nočního čtení, kondenzace par na našem stropě...

Den vychutnaného stmívání

mořský podvečer, záhada písečných provázků, rychlost přílivu, srpek měsíce, lampy přístavu, závrať řeky, večer s Kevinem opravujem stůl, tajné pytle s odpadky...

Den dlouhého spánku

opravdu klidnej den, část prospána, dárečky...

Velký svátek

Kevin řidič, Kevin pilot, Kevin opravář peněženek, pravý den pro masky v ulicích, mezinárodní Halloween párty, Arthur, šílený William, vstupuji do narozenin, cesta ranní námrazou, ranní lidé u nás v obýváku, rozsednutej stůl...

Předden

ujíždím si na mytí nádobí, taky mi chutná marmeláda a piju mlíko, třířádkové cosi, do města, čínské setkání, večírek u šéfkuchaře Jeroma, masky v ulicích...

Opuštěné formuláře

topení v kuchyni, centrální bod, suchar v knihovně, a proof of adress – místní office mantra, omývání kostela, Isabell jí čínskýma hůlkama...

Bezčasný den

microvlnný čaj, začíná opravdová zima, ticho a pusto v ulicích, Galway spí, Kevin nemůže cítit cibuli...

Deska

Na obou stranách řeky

džungle a bažina, háječek břečťan, kravata had a malý globus v řece, zelený hrad, mirabilis, vodní konec cesty, universitní labyrint, popínavé nádvoří, v katedrále, na tržišti, výlet po obou březích, stmívá se dřív, rybičky toast, Being there, poslouchám déšť...

Spíš pomalu než rychle

tuňáková pochoutka, nábřeží, kajakáři, bažant na ragbyovým hřišti, zablácený nákup, prstýnek, společné čtení před spaním...

Ulice kartáčků na zuby

procházka mezi deštníky, párty u Jeroma a Natálie, jamajka, francouzský grog, půl třetí ráno a město plný lidí, co všechno vítr navál do naší ulice...

Den vlající šály

lavička O. a W. Wildových, opatření desáté hodiny, hejna opilců, tajemství zamčené koupelny...

Malý prázdniny

jaruška je boháč první výplaty, někdo zavřel zimu do pokoje, s Kevinem v pubu...

Kombinace všedního dne

starý pojistky, jedna i s hřebíkem, Kevin dlabe dýni, lidé v ulicích, zlomený deštník...

Černý čaje s mlíkem

výprava dál za Cromwellovu věž, pláž před deštěm, ostrůvek mezichaluh, hra, cesta na ostrov mizí v přílivu, zarostlé molo času, veřejné záchodky jako úkryt před deštěm, odjezd vlaku do Dublinu, popletené štěně, krámek na předměstí, architekti kamene, noční toust, ticho kuchyně, kapky deště...

Podzimní odpověď

naváté listí přede dveřmi, úřady, město, déšť...

Pláž odlivu

prší, jsme schovaní doma, sušička zmenšuje prádlo, větrné molo ve dne, pláž odlivu, noční bouřka, lehký spánek, vítr za okny...

Město a moře

uličky západním směrem, vodní cesty, tma, molo, vítr, noční vlny, běžci, hejno labutí a hejno racků, světlo v ulicích a tma tam venku...

Nočním městem

muž z Marys street, připalujem si cigára od sporáku, vodovodní trubky z olova, On the bridge, Lights, Lights on the street, špatně maskované stavy apatie...

Náušnice

O den později

ta samá ulice, ten samý čas...

Úplněk

tichá ulice s pavučinou, kaluž u garáží, návštěvníci nočního bistra, červený dům, v centru i na okraji, souznění, opřený kolo o sloup, výloha realitní kanceláře, běžec v černém, hudba v dáli, měsíc v úplňku, jaruška mi nese doner...

Světla

dravá řeka, pásmo na mostě, stmívání v přístavu, nádech barev, noční putování...

Neděle

pomalu plyne neděle, pravá italská káva z takové kovové věcičky, Isabelle popadly domácí práce, jazz, přijel Kevin, lehký červenovinný večírek...

Trojkůň

procházka na sever, trojkůň, láhev v řece, městská procházka stmíváním, africký bubeník, bloumající záminky, oprava postele pro Kevina, jarušce naproti, v noční ulici na nebi s dvěma hvězdami a cigaretkou...

Flute on the street

pouliční muzikanty tu déšť neodradí, prší v kuse, den a noc a další den, flétna zní z postranní uličky, nasátý deštěm, žárovka v popelníku, jaruška u turků, Kevin to bere, životopis za rohem, okenní inzerát, procházka mezi dnem a nocí, dárek od Isabelle - Charlie and the Chocolate Factory, svit ulic po dešti , večer Knoflíkáři...

V koupelně vyrostla houba

v pokoji se mi kouří od pusy, v koupelně vyrostla houba, předchozí nájemnice si přišla pro pánvičku, deštivý den, podvečer s Beatles...

Univerzitní inkognito

pracák u vody, katedrála ze všech stran, procházka podél vodních kanálů, univerzitní inkognito, interesantní odborné knihkupectví, ceny tabáku, večer večírek, židle od sousedů, muž který nesnese pohled na žvýkačky Airwaves, dialekt z Corku...

Nákup mírných zásob

návrat nemoci, návrat do postele, večer jaruška s Isabelle na francouzský návštěvě...

I am a chinese teapot

ráno vlhkého domu, společné čajové dopoledne, PPS, místní ouřad, velkej a malej Elvis v kožených bundách, milý recepční zamítá naše dokumenty, druhý neúspěšný pokus s Isabelle coby majitelkou smlouvy, procházka knihkupectvím, The Little Prince, postavičky v shopping centru, na náměstí prší, fazolky s irskými párečky na východním koření, let's go to the pub, vláďův dvojník, polovina hospody vlastní hudební nástroj, pinta se zavírá po půlnoci, spousta dvojníků, kytarový přídavek, deštným městem cesta domů, pouliční muzikanti tu chodí pozdě spát...

Den velké zkratky

procházky nutnost, pestré balónky před kostelem, kamenné zídky na břečťanový variace, ploty a vojenské zóny, v jedné golfový hřiště, cromwelova pevnost dodnes slouží, nádraží, inzeráty z doků a domova důchodců...

Čas mátových čajů

nemocní, lemoun nákup, jinak doma, sledování střídání dešťů, pračka s údajnou sušičkou, ventilační systémy, kamrlík Harryho Pottera, máta a med, mistrovství spidersoliteru...

Pouliční harfeník

inzeráty, průvodní dopis, stěhování z nejmenšího pokoje do středního, když svítí slunce, tak svítí tam, zničehonic přestala kapat sprcha, samoregulačně opravný dům, všudypřítomná vyšší vlhkost vzduchu, poznat třeba na koření, hrudka soli, dopis pro thajskou restauraci, pouliční harfeník, v kuchyni s arabskou kávou...

Čas černých čajů

vařím čaje a tak, zůstáváme oba doma, něco hrčí pod dřezem, večer bouřka, spaní v novém pokoji...

Dům zvuků

ráno odjíždí Alex do Francie, Isabelle k sestře, Maria odjíždí večer, nová bomba ke sporáku, jaruška je nemocná, cesta pro citróny, zlepšení se v odhadu odkud přijede auto, vypadlé sklo z obývákové stěny, jsme tu jediní komu je zima, speciální zavírání oken, dům zvuků...

Jsem sto let stará informace

ranní rozjímání, teplo slunce nedosáhne do naší kuchyně, výlet podél pobřeží do Barny, několik koupajících se cestou, zátoka vodních trav, ptáci ve slunci, poloostrov klidu, přeháňky s deštěm, starej park, mech i lišejník, stejné domy cestou zpátky, ušetřený 30cent...

Tiché vzkazy nočního přístavu

odpočinkový den (třetí), až večer první noční procházka přístavem, lodě odlivu, majáky...
když dojde plyn je tu záložní camping sada...

Dům

toustovač a společná snídaně, překvapení zásuvky, pohodový hostelový šéf, vše no problem, dar adaptéru, cesta k začátku přístavu, telefón, bydlíme, kamenná procházka podél řeky, pak první nákup, večer hrajeme monopoly do tří ráno, kotel ve skříni (ohřívá to vodu vedle v koupelně – a ještě někde?), nepodceňovat správné přivření venkovních dveří, nová stará katedrála...

Lusk prsty

spánek žlutého autobusu, trafic jam před Prahou, nervozita z nadváhy a kontrol obecně, spánek v letu, Dublin s krátkým rukávem, bus, prospat všecko, kamenné zídky, ovce a koně a starej most, Galway, irská SIM, zmatky v hostelu, meeting s Isabele a přáteli, budící se noc...

Zasekl jsem se v jednosměrce

Kdo je kdo? kde je kde? co je co? who is who? where is where? what is what? Hlava zase rozlétla se na sever na jih a na domy. a z lodí se rodí naše i vaše i jejich blahorodí. open the door and blue blue sky i uvidíš ze střechy padat podivný míček a tak se zastavíš a na skále dům a ve skále dům a dům na ostrově spojenej mostkem s domem na skále a rozum tak ten tady kradou a vrací místo něj psí hovínka zrovinka tak stalo se na mostě před poslední branou z historického opevnění a čas v podobě plynoucí vody už je na dohled vlnky vlnky hodinky co nejsou po ruce a pán co přišel právě tak se smál že jsme museli vyhrát dnes ten fotbal inu brzo tu ještě přibudou další co prý teď dvě hodiny již ani telefón neberou a teď se tu deset minut hádaj co si pamatujou a sázka mezi kamarádama ta musí bejt vyrovnaná říká zas ten první a je to tak že my jsme byli ti co prohráli ale on byl ten co si vsadil na vítěze... čína a fajfka všude se dá přijet lodí a z lodí se rodí blahorodí naše i vaše a zpěvy na kůru a slepý uličky a návraty na stejný místa a procházení něčím co na pohledy se nedává a pohled na pohled a pohled odeslat na noc si přichystat oči kočky co seděla za tak špinavým voknem že byly beztak vidět jen ty oči oči jiříkovy trubači troubí na ústup je třeba se zastavit to srdce tu hlavu co se roztrhla posbírat a v baťohu přijet zpátky tak tudy se procházím jak dým z mé cigarety a vím že zapomenem ty obrazy ty obrazy jen mou hlavu tu hlavu roztříštili a chvíli byla to mozaika a i ta rozpukla se ale já tu chodím dál hlavu nemaje srdcem poslouchám ty tóny tohodle města ale ani srdce není tím kdo to vydrží a už také letí nad střechami se ještě párkrát zatočí a už je pryč co mi zbývá než jít dál jsou to už jen nohy na co spoléhám co dovedou mé ruce k těm správným domům což jsou tu ale všechny dotýkám se té nerovné omítky a opět vnímám ty tvary žádný nemá dvě stejná okna dvě stejná okna tohle je pravá geometrie geometrie světa ne ta přesná úsečka řeckého systému musím se zastavit zastavit a dýchat zhluboka dýchám zhluboka a vím že srdce už se vrací a hlava ta se také poskládá sice jinak ale poskládá

Č. Krumlov 2006
U Dušků
Eggenberg světlá 10° tyto zápisky mají jen lehce nastínit jak to tady funguje

K večeru u Krumloše a Krumloš má oproti minule a předminule a předpředminule a předpředpředminule o jedno patro míň ale zato je tu Mexikánec ale ten tu teď zase zrovna není ale ve čtvrt na čtyři tu byl a tvářil se jako majitel nebo číšník nebo barman nebo prostě ten co to tady jako že řídí teď je tu místo něj sice jinej ale taky v pohodě chlapík ale tamdlencten pán šéf jinak mlaďounké vodácké party (říkají mu pane Kotík) pořád volá: „Kde je ten Mexikánec“ a polovina z nich pije Tequilu takže něco na tom bude. A ještě je tu slečna Klára slečna Šárka a pan Blažíček ale jsou to zjevně studenti pana Kotíka a pan Blažíček stál pana Kotíka 110 korun (velká flaška Rumu za to že pana Blažíčka udělají předsedou třídy) a pana Pavlíčka prý neožerete a hrajou Manu Chao takže Mexikánec není majitel protože majitel je tu teď a nebo jsou parťáci právě přišli dvě japonky s japoncem a pustila se pro ně televize Brazílie – Japonsko a Japonce trénuje Ziko – mazec. a v hledišti je Pelé

Poklidně večeřel

Poklidně večeřel
zatímco harampádí
na půdě
se začalo pomalu
bez hluku
přemisťovat
do nižších pater
Pořadí sestupu
bylo nahodilé
a celé toto jednání
probíhalo v naprosté vážnosti
až do chvíle než dojedl
vstal od stolu
umyl a utřel
po sobě nádobí
vyšel na chodbu
a všude kolem sebe
viděl
staré
nehybné
věci

Plán na zítra

Vyhrabat
jen tak namátkou
duhu
S napjatou pozorností
prohledat
louku
Zvednout ruku
Smeknout
Nikdy nezvýšit hlas
Toulat se
v plášti do deště
pro případ nouze
Chovat se
nezvykle
Něco tušit
V každém případě
ukvapeně vyhrabat
duhu

medvídek pú is the message

mám studený v bříšku
a studuju výšku
a navzdory dýšku
na chleba mám...

jsem medvídek pú
a teď domů jdu
a ač mám rád med
tak na chleba mám...

116.410 is the message

pod špilasem
opila se - popelka

nechala tam
v kríglu střevíc - a utekla

princ - co kolem šel
dal si jedno - oněmněl

od tý doby
chodí městem
mlčky bosky
potkají se
to vím jistě
to vím jistě
jistě
jistě

svolení autora mám...

aneb minimalistická tendence mého blogu sílí...

píseň jistě ocení nejen ranní čtenáři Inflow...

"Fairtrade Café"





chcete více informací?
proč?
Kratyla na Vás !!!

(použití obratu s Kratylem je bez laskavého svolení JJS)

aktuálně

odcházím vstříc postupové zkoušce,
rozžhavený informační ingot,
který mi neřízeně pluje hlavou,
si beru sebou...

The Abba is the message

NaMI, NaMI, NaMI
Must be funny
In the midnight's world
NaMI, NaMI, NaMI
Come out sunny
In the morning's world
Aha-ahaaa
All the things I could do
If I had a little NaMI
It's a student's world

Dobrou noc

Dobrou noc,
dobrý den,
někdy moc,
někdy trochu jen...

jarním milencům...

tajně scházet
se povoluje

kouzla sázet
se povoluje ...


ale jinak pozor...

Sem tam ráno

Entropie
kafe pije
já jsem ten
kdo z toho žije

Galerie z entropie
tohle není ironie...

místo odkazu

vezmi libovolný google
a napiš:
bojová šalina
pak klikni na první odkaz
a uvidíš...

(a pro pořádek je tu i prapůvodní a informačně přívětivější zdroj)

Tohle bude trošku delší...

protože už dlouho nepřichází můza, jež se zove jakákoliv (možná se někomu může zdát, že používám odkazy trošinku nelogicky (nevedou tam, kam by se mohlo zdát podle kolemjdoucích vět), tak ono je to někdy tak, že si tím řeším víceméně citace a inspirace neboli věci převzaté nebo vypůjčené (ale nepoužívám to zcela strikně, to zase ne...)), otevírám dnes tedy opět šuplík (kvůli té můze, co nepřichází, vona ta závorka před chvílí byla přeci jen trochu delší)
á
papoušek vytahuje...
...opět seminárku...
tentokráte data ještě staršího, píše se nyní leden 1997 a je to opět do Dějin filosofie (ale na pajdáku :-), téma už si nepamatuju (ale asi volné - jmenuje se to totiž Esej pro Dějiny filosofie I), forma byla myslím taky volná, no zápočet jsem tenkrát dostal, tak co to nešupnout i sem...

Esej pro Dějiny filosofie I


Královo pole, nádraží
(lidé čekající na autobus)

Měl jsem otevřený anglicko-český slovník na straně 72 a čekal na autobus. Přiletěla moucha a zasedla slovo constrain, přinutit. Přichází stále více lidí, nejspíš to brzy pojede.

Kolem prošel chlapeček s maminkou, která vezla kočárek. Chlapeček táhl za sebou provázek, na jehož konci nic nebylo. Žádná kačenka nebo autíčko, vůbec nic, prostě ho jen táhl a za žádnou cenu jej nehodlal zahodit (jak tomu chtěla maminka). Jedni táhnou prázdno, druzí se tomu brání. Oba dva nemají nic hmatatelného (provázek je přece prázdný), přesto nám nedělá potíže rozeznat, kdo je z nich spokojenější. Přichází stále více lidí, nejspíš to brzy pojede.

"Jdu k řece" nikdy nevyslovíte "k", vždycky "g" (díky tzv. asimilaci znělosti), i kdybyste se na hlavu stavěli, je to tak, na mě se nezlobte, stejně to za chvíli pojede.

Zbyly už jen místa k stání, za 21 minut budeme na místě. Ať stojíte nebo sedíte, máte to za 21 minut. Prvních sedm minut Na kopcích, jedenáct minut Dohnalova, sedmnáct minut U jezírka dvacet jedna minut Útěchov. Cestou vystoupilo několik cestujících, takže jsem dojel v sedě, ať stojíte nebo sedíte, U jezírka jste za sedmnáct minut.

Vystoupiv, zapaluji si cigaretu a vydávám se na cestu. Zrovna dohořel koneček, když mi zastavil vousatý pán v embéčku. Jeli jsme klidně, on mačkal pedály a vzadu mu něco cinkalo. Tak jsme se zatáčkama docinkali až do Adamova... Tady bych zanechal úvodu a přešel k hlavní věci. Představte si, že mám možnost, potkat v Adamově kohokoliv, a já ji využiju. Přitom vím,že nemohu ovlivnit, kdo všechno to bude a v jakém pořadí. Jdu.

Na první pohled nikoho neznám, lidé jdoucí z práce, před obchodem ženy s taškama, babičky v parku. Na konci ulice se mihl Gándí v rozhovoru s Thoreauem, minul jsem paní učitelku z mateřské školky. Směřuji k nádraží, neboť tam se v pravou chvíli vždy setkáte s mnoha lidmi.

Nádraží
(dvě koleje, směrem na Brno a směrem na Svitavy, lavička, Petr Neumann [1])

Už dlouho cítím, že můžu nahmatat vzduch, jakoby se stal vodou, kterou proplouvám bez jakéhokoliv odporu, chci-li však, můžu ji uchopit rukama, do jisté míry se dá i tvarovat. Poněvadž již od začátku této práce cítím jistou statičnost, právě jsem se rozhodl,že vytvaruji megafon. V tu chvíli se všichni rozkřičí, mluví jeden přes druhého a dělá mi velké problémy odlišit černé od bílého. Rychle proto přisednu k Peťovi, zapálíme si a začneme také rozmlouvat. Známe se už natolik dobře, že jsme schopni rozlišit naše myšlenky od ostatních (kolem), a přitom ne natolik dobře, abychom spolu nemohli vésti rozhovor.

Opět se dostalo i na křižovatky, jako ostatně v posledních třech týdnech skoro vždy. Stojíte na křižovatce a máte se rozhodnout kudy dál, vybrat cestu. A teď, zůstat stát a přemýšlet kudy, nebo se vydat nazdařbůh? Odpověz nám postmoderno."Prostě filosofie tě přivede ke skepsi, v určitým stadiu nemáš argument, proč tohle a ne toto. Rozumem v tu chvíli už ničeho nedosáhneš, ten ti slouží k tomu, abys získal přehled o situaci, pak nastupuje víra, jakákoliv." "Jasně, když budeš jen stát a přemýšlet, nehneš se z místa, když chceš někam dojít, tak to holt musíš risknout." -Sokrates si byl jist jen s "vím, že nic nevím". Samozřejmě, že u toho nezůstal, ale měl daimonion, zbytek bylo jeho přesvědčení.

"Dobrý den, pane Fichte." "Dobrý, chlapci. Nezapomeňte, že filosofii si volíme takovou, jací sami jsme." Než zmizel za rohem, ještě nám pokynul levou rukou. A v tom gestu jsem jasně viděl, jak Platón vlastně celou dobu jen dokazoval to, čemu věřil, jak Aristoteles jen věřil něčemu jinému, Euriugena, oba Baconové, Descartes, Kant, Wittgensein, všichni věřili. A ti nejzarputilejší aspoň věřili v rozum, ale ani oni nedosáhli jistoty rozumem nevyvratitelné. "Mně to už jede,takže nazdar, kluku." "Měj se, pozdravuj v Brně Katku." "Jasně."

Vystoupil Camus. Ještě s někým mluvil ve dvířkách, ale jak už jsem říkal, teď slyším všechno. Jediný problém je vyznat se, co je čí. Myslím, že to říkal Ecovi, ten druhý totiž v ruce držel v ruce Jméno růže (v Rukopise pochopitelně): "Člověk myslí jen prostřednictvím představ. Chceš-li být filosofem, piš romány. [2]" Vedle v kupé seděl Kratochvil [3], tváře se , jako by to už věděl. No co, bylo řečeno, že je jen potkám. Bylo jasné, že nebude možnost s každým promluvit. (Stejně bych si netroufl, moje víra je teprve v počátku, zatím ji spíš jen tuším, natož abych o ní argumentoval.) "To není třeba mladíku. Vzpomeňte na nás." Á, pan Eluard. Kam vlastně všichni tak spěchají. "Urbane [4] příteli, co tady děláte?" "Přijel jsem za vámi, to víte, doma vás člověk nezastihne, tak cestou z lesa. Rozumíte. Víte, že jsem ve vlaku potkal pana Camuse?" "Viděl jsem ho vystupovat, šel do města, ale vlastně ne, nejdřív si poznamenal do deníku tady tohle [5]:

Poe a čtyři podmínky štěstí
1. Život v přírodě
2. Láska nějaké bytosti
3. Oproštění od jakékoliv ctižádosti
4. Tvorba

stál kousek ode mě, a teprve pak odešel do města."

Město
(zapředeni v družný rozhovor, odcházíme ve stopách Alberta Camuse- myšleno pouze fyzicky)

- Já vím, že za Platóna nedáte zlámanou grešli, maximálně se ho naučíte ke zkoušce, ale pochopte, že v tom je prostě duše. Zatímco ten váš Aristoteles.
- Ten můj Aristoteles byl vědec, všechno co říká, má podloženo. Založil logiku, jestli to nevíte.
- Logika je nástroj, zrovna tak jako rozum je nástroj, první premisy nejsou nikdy dokázány. Jako první premisy dáváme to, co je zjevné. A zjevné je pro nás to, čemu věříme.
- To je přece nesmysl, co tady říkáte.
- Podívejte se, my dva věříme ve filosofii. Což je první předpoklad abychom vůbec mohli vést rozhovor o Platónovi a Aristetolovi, od kterého mimochodem více méně pořád odbíháme. Ale tomu, kdo v ni nevěří nevysvětlíte v čem je důležitá, jako to chvílemi nedovedete vysvětlit ani sám sobě.
- Tak to zase pr, už zase vykládáte o té své skepsi, a že z ní vede cesta pouze vírou.
- Tím však myslím jakoukoliv víru, ne zrovna náboženství, i když samozřejmě i to je možnost.
- Jistě, ale já vám zase říkám, proč skepsi opouštět. Přiznávám se že jsem sem dospěl taky, ale opakuji, proč zde nezůstat.
- Ježišmarja, jaký potom má smysl naše veškerá činnost.
- Co pořád máte s tím smyslem. Jste tady, tak tady buďte.
- Ale mě jde o bytí, ne pobývání.
- To sem prosím vás nemotejte, naplňte si život, abyste byl spokojenej a přitom nikomu neškodil. Co jiného tady chcete dělat.
- Ale mě naplňuje právě to hledání toho smyslu.

"Chlapci. Nezapomeňte, že filosofii si volíme takovou, jací sami jsme." Než zmizel za rohem, ještě nám pokynul levou rukou. A v tom gestu jsme viděl, že Urban udělá ty svoje práva, zatímco já se s ním budu bavit pořád dokolečka a do mnohem větších detailů, než je tady uvedeno, toto stačilo sotva na představu podstaty našich rozhovorů, protože to byla jen ukázka bez konkrétních podobenství a argumentů, kterými se vzájemně zahrnujeme a přesvědčujeme do naprostého vyčerpání. Viděl jsem Kerouacova poutníka, jehož život ztratí smysl ve chvíli kdy všechno pochopí, a přesto se pořád za tímto pochopením žene. Viděl jsem cestu, viděl jsem, že jen ta nejistota je schopna mě udržet při životě, a že přemýšlet o otázkách je pro mě víc, než na ně najít odpověď. Viděl jsem, že co jsem zatím napsal vůbec není to, co jsem chtěl říct. Přesto jsem viděl, že to tam je a jakou roli hraje otázka formy. Forma a obsah jsou mi jednotou protikladů. Plác, plác naučili jste mě nové pojmy, ale já se neumím vyjádřit tímto jazykem. Viděl jsem i to, co tam být nemohlo, neboť Fichte byl i se svým gestem dávno pryč. Stejně jsem to viděl.

Položil otázku
jen tak
ji nadhodil
a nechal běžet
mezi lidmi
Je jedno
jestli to byl Bůh
a nebo jeden z nich
ale ta
královna otázek
tu běhá s nimi
zůstává tu
a její život
závisí na nevědění
Je jich spousta
jaké jsou ty tvoje?
ptej se všech
hledej
ale nikdy nezapomeň
že její život
závisí na nevědění

- Proto mám rád Sokrata, a Platón je mi bližší než Aristoteles.

Náměstí
(Urban a já, kouříme uprostřed davu)

Víte svým způsobem mě naplňuje nesmysl. Mám pocit, že ti, kdož na to kápli, jsou básníci. Opravdový filosof musí být zároveň básník a naopak. Nesmysl, vše co se odklání od Normálu, Obyčejnosti, Sterotypu. Mám jen jedinou podmínku, tento nesmysl (který se pak bez ohledu na to, co bylo řečeno předtím, stává smyslem) v sobě nesmí obsahovat žádné násilí, ani špetku agresivity. Ovšem pan Hrabal mi ukázal, že odklon od Normálu se dá provést kdekoliv, záleží jen na úhlu pohledu. Chlapeček táhnoucí prázdný provázek je šťastným. Ten člověk prakticky pojem normálnosti jako takový vyvrátil. Příští díl této rozprávěnky bude o dada a surrealistech.

Moucha zasedla constrain. Když zavrhneme všechny systémy, pouze si vytvoříme svoje vlastní. já se musím přinutit uvěřit tomu, že jsem součástí systému a přitom svobodný. Řecké "všeho s mírou" mi začíná docházet v devatenácti letech. Stárnu? Mimochodem to já o dva řádky výš není pravopisná chyba. já se vždycky píše s malým písmenem. [6]

Kdo má sny
může chodit

Míru si utvářím sám.

Posezení v parku
(Urban a já, park)

Víte, dneska jsem měl možnost potkat kohokoliv. Přesto cítím, že nejbližším vlakem pojedu domů. Nevím, kdy jede a na nádraží nebudu spěchat. Teoreticky jsem měl možnost mluvit s jakoukoliv knihovnou, galerií, divadlem. já však pojedu domů a budu se dívat kolem sebe. Povaha bytí se totiž ráda zahaluje. [7]

Vlak směrem na Brno
(Urban, já a Paul Eluard, kupé druhé třídy)

Eluard: "Země je modrá jako pomeranč." [8]
____________________________________________________________
Věcné poznámky:

[1] přítel, uveden pod pravým jménem

[2] citát z Camusova deníku
in Sviták, Ivan: Pozůstalost revoltujícího spisovatele. Světová literatura, 1963, č. 1, s. 216

[3] myšlen Jiří Kratochvil, současný postmoderní autor

[4] přítel, uveden pod nepravým jménem

[5] citát z Camusova deníku
in Sviták, Ivan: Pozůstalost revoltujícího spisovatele. Světová literatura, 1963, č. 1, s. 217

[6] odkaz na jednu pasáž z knihy Kena Keseye
Kesey, Ken: Skříňka s démonem. Praha, Argo, 1996 s. 300

[7] varianta Herakleitova zlomku B 123 z Themista

[8] Eluardův skutečný výrok, převzato z
Krátký, Radovan: Malé kolektivní šílenství. Světová literatura, 1968, č. 5, s. 211

Korále viku

Aj, zde leží úkol ten nedodělaný,
kdys kolébka, nyní studia mého rakev.

Stůj noho; v hostinec se ubírající,
a směru nakročeného směle se vzdej.

Skrz hříšnou svou duši pohlédni ven,
a spatřivše mohutné studovny kmen,
hodnoty pravé zde budovat počni.

I vítej ve spolčenství novém,
kde esej se náhle, píše tak lehce,
že myšlenky samé, kloubí se v čin.

A k plytkosti dávné, již vracet se nechce,
věř odměna přijde, zažene chmury i splín.

Však nenech se zlákati hmotným tu statkem,
neb srdce tvé musí zůstati čisté,
jak líh, jenž jsi doposud pil.

22:55

Dojdeš do hospody
a nabízej ti
Jehněčí kolínko na čerstvém rozmarýnu
no co si vo tom máš myslet?
vrchol nebo úpadek (civilizace)?
(co je civilizace?)
(co jsem já?)
(kdo jsem já?)
(kdo jste vy?)
(my vy ty já?)

ÚNB (úplně nepodstatná blbost) No. 1

Prosím Vás, když si chcete vzít prášek a otevřete tu krabičku, máte tam rovnou ty platíčka, nebo tam máte VŽDYCKY (jako já) ten návod k použití (a vedlejšími účinky) tak šikovně přes ty platíčka, že to radši zavřete (v duchu si něco pronesete) a zkusíte to znovu, tentokrát z druhé strany?

anketka:
a) nikdy se mi to nestalo / stává se to tak zřídka, že to nestojí za řeč
b) poznám KDE je ta správná strana (pak mi to prosím prozraďte)
c) vždy při prvním otevření vyhodím ten návod do koše / ekokoše
d) jiříku seš úplně mimo, prostě někdy to otevřeš správně, někdy ne, ale VŠÍMÁŠ si toho jen v tom případě kdy tě prudí ten papírek
e) už neber prášky!

stará seminárka

pustíš si desku
(pravý vinyl)
je to ta z německý burzy
stojíš
na nábřeží
Frankfurt nad Mohanem
"wieviel es kostet?"
"zehn mark."
"das ist zu viel."
"woher kommst du?"
"aus tschechische republik."
"drei mark..."
a tahleta deska
výhodná koupě
právě hraje...
když vkládám do blogu
starou seminárku
text
kterej jsem kdysi odevzal
pod hlavičkou esej
název byl zadán
i rozsah
a ač dnes trochu jinde
říkám si
tohle sis myslel
tohle jsi odevzal
tak co...

Jakou filosofii potřebujeme na prahu třetího tisíciletí

Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice. Trochu ji promícháme s láskou a máme tolik inspirace k nevšednímu životu, že nasytíme více filosofů než je třeba.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice, párkrát ji obrátit v dlani, užmoulat z ní kostku a vrazit si ji do hlavy. Dále se procházet světem zásadně s kostkou v hlavě. Uvědomíme-li si z čeho se kostka skládá, bude naše vnímání pozměněno, a to tak, že filosofie se stane neoddělitelnou součástí našeho života. Myslím, že na podobném principu již několik let fungují básníci.
Takovýto přístup kombinovaný se znalostí několika logických pravidel (vztahů) může vést k základnímu filosofickému naplnění, včetně psaní děl, úvah a nádherných nedorozumění.
Tento základ pak zachovává rozpoložení jednotlivců v takovém stavu, že absolutně nevylučuje mnohost pohledů, směrů, koncepcí a neneguje současné rozdělení na nekonečný počet filosofických větví, a to jak z pohledu dějin filosofie, tak synchronního přístupu. Obavy o to, že filosof pak splyne s umělcem mi připadají neopodstatněné, neboť se tak již dávno stalo (Camus, Sartre). Navíc opravdu dobré umělecké dílo je zároveň nositelem nějaké filosofie.
Je načase, ne přímo odprostit se od akademické půdy, ale zrušit hranici mezi civilním světem a touto půdou. Budiž dále zachována jako prostor pro přednášky, definujme ji jako jakési shromaždiště podobně smýšlejících lidí, ovšem dveře od auly ať jsou vždy otevřené, a to jak pro ty, jež chtějí dovnitř, tak pro ty, co chtějí ven. A když jimi nebude chtít zrovna nikdo fyzicky prostupovat, ať zůstanou otevřené pro propojenost zvukovou, světelnou, duchovní a prostorovou.
V podstatě jde pouze o přístup ke světu, nemyslí se tím, že filosof nebo umělec v obyčejném parku uvidí něco jiného než ostatní, jde o to, že si toho vůbec všimne. Park pro něj nebude místo, kterým musí projít cestou do práce, ale součást všedního dne, která se zaslouží svou měrou, jako bezpočet podobných událostí, o to že termín všední den přestane existovat.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice, což znamená přestat se jí bát. Překonat nejvyšší možnou mírou idoly jeskyně, přestat se zamykat ve svém útulném bytě, jenž je přeplněný vypranými dečkami až na půdu. Filosofie na prahu třetího tisíciletí přestane končit na prahu mého domu. Pojem moje, myšleno nefyzicky, se bude rozrůstat a rozrůstat, až nakonec splyne s všehomírem. Možná jde o trochu převrácený panteismus, který však panteismus nevylučuje.
Posílení etiky a metafyziky je samozřejmé a přijde přirozenou cestou. Zrovna tak nenastane odklon od praktického života. Obchodníci budou dál obchodovat, hasiči hasit a námořníci plout. Ale asi se změní obchodníkův vztah k zákazníkovi a obchodníkův vztah ke svému volnému času. Obrat by měl nastat i u zákazníka ve vztahu k obchodníkovi. Na druhou stranu nelze očekávat, že všichni kopáči budou své jámy vytvářet s úsměvem na rtech, ale snad to konečně někdo ocení. Metafyzika je pak zakletá v tom parku. Přes uvědomění si věcí kolem přichází uvědomění si bytí vlastního a bytí vůbec. Prostě, když lidé budou všímavější, ono se to už nějak zařídí.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice i s jejím jazykem. Většina pokusů analytických filosofů o vytvoření jednotného jazyka, který by umožňoval dorozumívací neomylnost ztroskotala na neuveditelnosti takovýchto systémů do praxe, do každodeního života. Proto bych doporučoval zkusit to v tomto tisíciletí z druhé strany. Porozumět jazyku, který už tu máme. Tím ovšem požadujeme po filosofovi, aby alespoň občas vyšel mezi lidi. Existuje spousta jednoduchých vět o velkých věcech, které používá třeba paní v masně a filosof se po nich pídí již několik let po knihovnách.
A vůbec, tím by to mohlo končit.

(podzim 2000)

veselý song cestou domů

I need information
only little information
but I don't know
where is a station
for my information...

a v novinách se dočítám o radosti

jeho momentální stav nejlépe vystihují věty které jsem dnes objevil v jeho deníku ... a křídel trochu
A KŘÍDEL TROCHU...

Mnoho otázek způsobuje neklidnost ducha
A neklidnost ducha způsobuje pohyb.
A pohyb způsobuje život.
Z toho mimo jiné vyplývá, že nežijeme pořád.

Nicméně předchozí teze mohou být chybné a my žijeme pořád.

soda bicarbona napříč časem

bude
možná deník...
každopádně bez důrazu na chronologii
a asi i celkovou srozumitelnost...
uvidíme...