Čas černých čajů

vařím čaje a tak, zůstáváme oba doma, něco hrčí pod dřezem, večer bouřka, spaní v novém pokoji...

Dům zvuků

ráno odjíždí Alex do Francie, Isabelle k sestře, Maria odjíždí večer, nová bomba ke sporáku, jaruška je nemocná, cesta pro citróny, zlepšení se v odhadu odkud přijede auto, vypadlé sklo z obývákové stěny, jsme tu jediní komu je zima, speciální zavírání oken, dům zvuků...

Jsem sto let stará informace

ranní rozjímání, teplo slunce nedosáhne do naší kuchyně, výlet podél pobřeží do Barny, několik koupajících se cestou, zátoka vodních trav, ptáci ve slunci, poloostrov klidu, přeháňky s deštěm, starej park, mech i lišejník, stejné domy cestou zpátky, ušetřený 30cent...

Tiché vzkazy nočního přístavu

odpočinkový den (třetí), až večer první noční procházka přístavem, lodě odlivu, majáky...
když dojde plyn je tu záložní camping sada...

Dům

toustovač a společná snídaně, překvapení zásuvky, pohodový hostelový šéf, vše no problem, dar adaptéru, cesta k začátku přístavu, telefón, bydlíme, kamenná procházka podél řeky, pak první nákup, večer hrajeme monopoly do tří ráno, kotel ve skříni (ohřívá to vodu vedle v koupelně – a ještě někde?), nepodceňovat správné přivření venkovních dveří, nová stará katedrála...

Lusk prsty

spánek žlutého autobusu, trafic jam před Prahou, nervozita z nadváhy a kontrol obecně, spánek v letu, Dublin s krátkým rukávem, bus, prospat všecko, kamenné zídky, ovce a koně a starej most, Galway, irská SIM, zmatky v hostelu, meeting s Isabele a přáteli, budící se noc...

Zasekl jsem se v jednosměrce

Kdo je kdo? kde je kde? co je co? who is who? where is where? what is what? Hlava zase rozlétla se na sever na jih a na domy. a z lodí se rodí naše i vaše i jejich blahorodí. open the door and blue blue sky i uvidíš ze střechy padat podivný míček a tak se zastavíš a na skále dům a ve skále dům a dům na ostrově spojenej mostkem s domem na skále a rozum tak ten tady kradou a vrací místo něj psí hovínka zrovinka tak stalo se na mostě před poslední branou z historického opevnění a čas v podobě plynoucí vody už je na dohled vlnky vlnky hodinky co nejsou po ruce a pán co přišel právě tak se smál že jsme museli vyhrát dnes ten fotbal inu brzo tu ještě přibudou další co prý teď dvě hodiny již ani telefón neberou a teď se tu deset minut hádaj co si pamatujou a sázka mezi kamarádama ta musí bejt vyrovnaná říká zas ten první a je to tak že my jsme byli ti co prohráli ale on byl ten co si vsadil na vítěze... čína a fajfka všude se dá přijet lodí a z lodí se rodí blahorodí naše i vaše a zpěvy na kůru a slepý uličky a návraty na stejný místa a procházení něčím co na pohledy se nedává a pohled na pohled a pohled odeslat na noc si přichystat oči kočky co seděla za tak špinavým voknem že byly beztak vidět jen ty oči oči jiříkovy trubači troubí na ústup je třeba se zastavit to srdce tu hlavu co se roztrhla posbírat a v baťohu přijet zpátky tak tudy se procházím jak dým z mé cigarety a vím že zapomenem ty obrazy ty obrazy jen mou hlavu tu hlavu roztříštili a chvíli byla to mozaika a i ta rozpukla se ale já tu chodím dál hlavu nemaje srdcem poslouchám ty tóny tohodle města ale ani srdce není tím kdo to vydrží a už také letí nad střechami se ještě párkrát zatočí a už je pryč co mi zbývá než jít dál jsou to už jen nohy na co spoléhám co dovedou mé ruce k těm správným domům což jsou tu ale všechny dotýkám se té nerovné omítky a opět vnímám ty tvary žádný nemá dvě stejná okna dvě stejná okna tohle je pravá geometrie geometrie světa ne ta přesná úsečka řeckého systému musím se zastavit zastavit a dýchat zhluboka dýchám zhluboka a vím že srdce už se vrací a hlava ta se také poskládá sice jinak ale poskládá

Č. Krumlov 2006
U Dušků
Eggenberg světlá 10° tyto zápisky mají jen lehce nastínit jak to tady funguje

K večeru u Krumloše a Krumloš má oproti minule a předminule a předpředminule a předpředpředminule o jedno patro míň ale zato je tu Mexikánec ale ten tu teď zase zrovna není ale ve čtvrt na čtyři tu byl a tvářil se jako majitel nebo číšník nebo barman nebo prostě ten co to tady jako že řídí teď je tu místo něj sice jinej ale taky v pohodě chlapík ale tamdlencten pán šéf jinak mlaďounké vodácké party (říkají mu pane Kotík) pořád volá: „Kde je ten Mexikánec“ a polovina z nich pije Tequilu takže něco na tom bude. A ještě je tu slečna Klára slečna Šárka a pan Blažíček ale jsou to zjevně studenti pana Kotíka a pan Blažíček stál pana Kotíka 110 korun (velká flaška Rumu za to že pana Blažíčka udělají předsedou třídy) a pana Pavlíčka prý neožerete a hrajou Manu Chao takže Mexikánec není majitel protože majitel je tu teď a nebo jsou parťáci právě přišli dvě japonky s japoncem a pustila se pro ně televize Brazílie – Japonsko a Japonce trénuje Ziko – mazec. a v hledišti je Pelé