stará seminárka

pustíš si desku
(pravý vinyl)
je to ta z německý burzy
stojíš
na nábřeží
Frankfurt nad Mohanem
"wieviel es kostet?"
"zehn mark."
"das ist zu viel."
"woher kommst du?"
"aus tschechische republik."
"drei mark..."
a tahleta deska
výhodná koupě
právě hraje...
když vkládám do blogu
starou seminárku
text
kterej jsem kdysi odevzal
pod hlavičkou esej
název byl zadán
i rozsah
a ač dnes trochu jinde
říkám si
tohle sis myslel
tohle jsi odevzal
tak co...

Jakou filosofii potřebujeme na prahu třetího tisíciletí

Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice. Trochu ji promícháme s láskou a máme tolik inspirace k nevšednímu životu, že nasytíme více filosofů než je třeba.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice, párkrát ji obrátit v dlani, užmoulat z ní kostku a vrazit si ji do hlavy. Dále se procházet světem zásadně s kostkou v hlavě. Uvědomíme-li si z čeho se kostka skládá, bude naše vnímání pozměněno, a to tak, že filosofie se stane neoddělitelnou součástí našeho života. Myslím, že na podobném principu již několik let fungují básníci.
Takovýto přístup kombinovaný se znalostí několika logických pravidel (vztahů) může vést k základnímu filosofickému naplnění, včetně psaní děl, úvah a nádherných nedorozumění.
Tento základ pak zachovává rozpoložení jednotlivců v takovém stavu, že absolutně nevylučuje mnohost pohledů, směrů, koncepcí a neneguje současné rozdělení na nekonečný počet filosofických větví, a to jak z pohledu dějin filosofie, tak synchronního přístupu. Obavy o to, že filosof pak splyne s umělcem mi připadají neopodstatněné, neboť se tak již dávno stalo (Camus, Sartre). Navíc opravdu dobré umělecké dílo je zároveň nositelem nějaké filosofie.
Je načase, ne přímo odprostit se od akademické půdy, ale zrušit hranici mezi civilním světem a touto půdou. Budiž dále zachována jako prostor pro přednášky, definujme ji jako jakési shromaždiště podobně smýšlejících lidí, ovšem dveře od auly ať jsou vždy otevřené, a to jak pro ty, jež chtějí dovnitř, tak pro ty, co chtějí ven. A když jimi nebude chtít zrovna nikdo fyzicky prostupovat, ať zůstanou otevřené pro propojenost zvukovou, světelnou, duchovní a prostorovou.
V podstatě jde pouze o přístup ke světu, nemyslí se tím, že filosof nebo umělec v obyčejném parku uvidí něco jiného než ostatní, jde o to, že si toho vůbec všimne. Park pro něj nebude místo, kterým musí projít cestou do práce, ale součást všedního dne, která se zaslouží svou měrou, jako bezpočet podobných událostí, o to že termín všední den přestane existovat.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice, což znamená přestat se jí bát. Překonat nejvyšší možnou mírou idoly jeskyně, přestat se zamykat ve svém útulném bytě, jenž je přeplněný vypranými dečkami až na půdu. Filosofie na prahu třetího tisíciletí přestane končit na prahu mého domu. Pojem moje, myšleno nefyzicky, se bude rozrůstat a rozrůstat, až nakonec splyne s všehomírem. Možná jde o trochu převrácený panteismus, který však panteismus nevylučuje.
Posílení etiky a metafyziky je samozřejmé a přijde přirozenou cestou. Zrovna tak nenastane odklon od praktického života. Obchodníci budou dál obchodovat, hasiči hasit a námořníci plout. Ale asi se změní obchodníkův vztah k zákazníkovi a obchodníkův vztah ke svému volnému času. Obrat by měl nastat i u zákazníka ve vztahu k obchodníkovi. Na druhou stranu nelze očekávat, že všichni kopáči budou své jámy vytvářet s úsměvem na rtech, ale snad to konečně někdo ocení. Metafyzika je pak zakletá v tom parku. Přes uvědomění si věcí kolem přichází uvědomění si bytí vlastního a bytí vůbec. Prostě, když lidé budou všímavější, ono se to už nějak zařídí.
Filosofii na prahu třetího tisíciletí stačí zvednout z ulice i s jejím jazykem. Většina pokusů analytických filosofů o vytvoření jednotného jazyka, který by umožňoval dorozumívací neomylnost ztroskotala na neuveditelnosti takovýchto systémů do praxe, do každodeního života. Proto bych doporučoval zkusit to v tomto tisíciletí z druhé strany. Porozumět jazyku, který už tu máme. Tím ovšem požadujeme po filosofovi, aby alespoň občas vyšel mezi lidi. Existuje spousta jednoduchých vět o velkých věcech, které používá třeba paní v masně a filosof se po nich pídí již několik let po knihovnách.
A vůbec, tím by to mohlo končit.

(podzim 2000)

Žádné komentáře: